O nás

Miroslav byla jednou z 52 tradičních židovských obcí na Moravě, která má historii prokazatelně sahající do 16. století. Po roce 1989 se podařílo iniciovat činnost Aktion Sühnezeichen Friedensdienste v Miroslavi.  Účastníci tehdy spolupracovali na základní údržbě židovského hřbitova. Přijeli katolíci ze západního Německa a evangelíci z východního. Smyslem bylo nejen reflektovat nacismus, ale i komunismus a nedávné sjednocení. Tato spolupráce přes jiné organizace pokračuje do současnosti. Na miroslavské straně to stojí hlavně na evangelickém sboru. Toto počáteční dílo pevně zakořenilo. Kromě toho přeživší miroslavští Židé a jejich potomci v 90. letech shromáždili finance na obnovu hřbitova, který byl zničen bombardováním Miroslavi Rudou armádou 7. května 1945. Na záchraně hřbitova se v 90. letech podíleli Češi, Němci, Židé.

V roce 2005 se nám podařilo sestavit seznam 98 obětí šoa z Miroslavi. Tehdy jsme vycházeli z Terezínské pamětní knihy a publikace Geschichte der Judengemeinde Mißlitz (Südmähren) od Hygina Elblinga.

Na podzim 2021 vznikl nápad položit v Miroslavi kameny zmizelých. Pustili jsme se tedy podruhé do díla mapujícího osudy miroslavských Židů za druhé světové války. Byli jsme ohromeni, jak jsou pestré. V Česku, Rakousku, Izraeli, Americe je nespočet digitalizovaných zdrojů, z nichž je možné čerpat. Od té doby jsme uspořádali několik přednášek o osudu Židů z Miroslavi a Jiřic u Miroslavi, další z 52 tradičních moravských židovských obcí. Zájem místní mají. Vstřícní jsou i v okresním archívu a na katastrálním úřadě. Jednou z obtíží je přečíslování domů v Miroslavi. V některých případech toho už o rodině víme hodně, ale chybí nám dům, kde žila.

Podařilo se nám sestavit soupis přibližně tří stovek obětí šoa spojených s Miroslaví. V některých případech to nejsou osoby, které žily v roce 1938 v Miroslavi. Může jít o situace, kdy se jeden z partnerů v Miroslavi narodil, ale rodina pak žila třeba v Praze, Brně nebo Ostravě. Z tohoto dlouhého seznamu nás upoutal osud vdovy Marty Herzogové a jejích dvou dcer Hany a Ruth, které zahájily školní docházku v Miroslavi, ale na podzim 1938 po záboru pohraničí byly vyhnány z domova.

Učitelka dějepisu zařadila rodinu Herzogových do výuky. Existuje pro ně několik listinných dokumentů.  Žákům je zprostředkovala, ale nic více neprozradila. Samozřejmě došlo k údivu, že dívky pocházejí z Miroslavi. Děti ze školy vybraly při různých školních akcích peníze na kameny zmizelých. Dárcům napekly hamanovy uši. Peněz se sešlo více než na tři kameny, takže budeme pokračovat.

Impulzem pro pokládání kamenů zmizelých bylo i to, že v partnerském sboru ve Sprembergu v Braniborsku jdou farářky při práci s mládeží obdobnou cestou. První kámen položili v říjnu 2022. Viděli jsme, že toto může být spojující téma pro další spolupráci. Sprembergští přijeli do Miroslavi v říjnu 2023 na pravidelnou návštěvu, během níž jsme prezentovali záměr kameny Martě, Haně a Ruth položit. Ještě během říjnové návštěvy bylo domluveno, že přijedou znovu v březnu 2024 na vlastní pokládání kamenů a s tím spojené aktivity.

Celkem jich dorazilo skoro třicet. Polovina byla mládež. Program v Miroslavi zajišťovala škola a evangelický sbor. Čtyřdenní akci finančně podpořil Česko-německý fond budoucnosti. V sobotu 9. března 2024, když jsme kameny pokládali, jsme byli ohromeni, kolik lidí to díky spolupráci základní školy, obou evangelických sborů a města zasáhlo a akce se zúčastnilo.

Druhé pokládání kamenů zmizelých proběhlo v sobotu 15. března 2025 opět za velké účasti veřejnosti. Tentokrát bylo odhaleno 14 kamenů zmizelých obětem šoa v pěti domácnostech na ulici Kostelní a jedné na ulici Malinovského.

Aleš Bednařík