Rodina Lea a Gizely Kornstreicherových

Rozvětvený rod Kornstreicherů pocházel z Jemnice (Jamnitz). V Miroslavi se jméno s výjimkou této rodiny jinak nevyskytovalo. Není přitomno na indikační skice z roku 1825 ani na židovském hřbitově.

Leo Kornstreicher (18. 9. 1890 Jemnice - 1943 Osvětim) byl synem Emanuela Kornstreichera (1858 Jemnice) a Františky roz. Kohnové (1860 - 1942 Jemnice). Leo byl profesí cukrářský mistr. V Miroslavi bydlel ve 30. letech s rodinou na Václavově. Ještě před založením rodiny však podnikl cestu do Ameriky. V říjnu 1913 připlul do New Yorku z Cuxhaven v Dolním Sasku se svým starším bratrancem Ludwigem. Oba uvádějí, že žili ve Vídni. V seznamu pasažérů u Ludwiga stojí, že je ševcem (shoemaker), a u Lea, že je kuchařem (cook). Ludwig v Americe zůstal. Kdy se vrátil Leo na Moravu nevíme.

Gizela Kornstreicherová, roz. Pfefferová (20. 12. 1889 Miroslav - 1943 Osvětim) byla manželkou Lea. Sňatek patrně uzavřeli v červenci 1919, kdy se Gizela přestěhovala do Jemnice. Jejími rodiči byli Hermann Pfeffer (1855 Jiřice u Miroslavi - 1927), který je pochován na miroslavském židovském hřbitově, a Charlota Pfefferová (18.8.1861 Bratislava - 1942 Treblinka). Při sčítání v únoru 1921 byla v Jemnici přítomná i Gizelina mladší svobodná sestra Eliška Pfefferová (18. 8. 1895 - 1942 Lublin), která jí možná pomáhala s novorozenými dvojčaty a domácností.

Emanuel Kornstreicher (25. 7. 1920 Jemnice - 1944 Osvětim) byl synem Lea a Gizely. Jméno dostal po dědečkovi z otcovy strany a svém jmenovci. Na obecnou školu patrně chodil v Jemnici. V letech 1931 až 1934 byl s bratrem Hermanem zapsán na české měšťanské škole v Miroslavi. Kdy přesně se rodina z Jemnice do Miroslavi přestěhovala nevíme. Školní výkaz dále uvádí, že s bratrem v únoru 1934 přesídlili do Jemnice. Nevíme, zda se přestěhovali pouze oni dva za někým z širší rodiny, nebo se z Miroslavi odstěhovala celá pětičlenná rodina. Emanuel byl v letech 1935 až 1938 studentem Spolkového židovského reformního reálného gymnázia v Brně. Na této škole ho již bratr nedoprovázel. Emanuel na podzim 1939 usiloval o možnost vystěhování do Peru. Od prosince 1940 do června 1941 byl internován v táboře Lípa u Havlíčkova Brodu. V listopadu 1941 byl zařazen do tzv. komanda výstavby (Aufbaukommando) a deportován prvním transportem z Prahy do Terezína. Do Osvětimi byl Emanuel deportován v září 1944.

Herman Kornstreicher (1920 Jemnice - 1996 Švédsko) byl synem Lea a Gizely a dvojčetem Emanuela. Jméno dostal po dědečkovi z matčiny strany. Společně s bratrem navštěvoval českou měšťanskou školu v Miroslavi. Později profesně následoval otce, vyučil se ve Vídni cukrářem a řemeslo provozoval i po válce. Hermanovi se podařilo včas opustit zemi. Dostal se do Dánska, kde působil v odboji, a Švédska. Šoa přežil.

Pavel Kornstreicher (18. 4. 1925 - 1943 Osvětim) byl synem Lea a Gizely. O jeho školní docházce nic nevíme. Před deportací žil s rodiči v Jemnici. Nevíme, zda se odstěhovali z Miroslavi až na podzim 1938 či dříve. Do Terezína byli Pavel a jeho rodiče deportováni v květnu 1942 z Třebíče. Gizela byla 24. srpna 1943 potrestána radou starších (Ältestenrat) k vězení v délce 5 dnů za úrážku staršího (Hausälteste) při plnění jeho povinností. O třináct dní později byli Leo, Gizela a Pavel deportováni do Osvětimi a umístěni v tzv. Terezínském rodinném táboře.

Oběťmi šoa byli i Leovi bratři Bedřich (1894), Arnošt (1897) a Eduard (1899) a bratranci Bohumír (1884), Arnold (1890) a Bernhard (1892) Kornstreicherovi s rodinami.