Rodina Ignaze a Eleonory Weinigerových
Weinigerovi byli v Miroslavi přítomni již v roce 1825. Příjmení bylo hojně zastoupeno. Na indikační skice z tohoto roku jsou uvedeni Markus Weiniger na Židovské ulici v domě číslo 8 jako nájemce pivovaru (Bräuhauspächter), Abraham Weiniger v domě číslo 14a jako pinkeljud, Aron Weiniger v domě číslo 30 jako obchodník s vlnou (Wollhändler), další Aron Weiniger v domě číslo 52 jako pinkeljud, Abraham Weiniger v domě číslo 60 jako pinkeljud a Joseph Weiniger v domě číslo 70b jako pinkeljud. Jméno se vyskytuje i ve formě Weininger, tedy s N navíc.
Ignaz Weiniger (1855 Miroslav - 1932) pocházel z Miroslavi a živil se jako řezník. Jeho rodiči byli Ezechias Weiniger (1821 - 1896) a Marie roz. Spitzerová (1827 - 1897). Iganz se narodil v domě číslo 8, mohl tedy být vnukem Marka Weinigera. Ignaz i jeho rodiče jsou pochováni na miroslavském židovském hřbitově.
Eleonore Weinigerová, roz. Pisková (10. 3. 1858 Veverská Bítýška - 16. 8. 1939 Brno) byla manželkou Ignaze. V únoru 1921 žili manželé na Židovské ulici v domě číslo 12 společně se svobodnými dětmi Malvínou, Hermínou a Arnoštem a ženatým synem Richardem a snachou Irmou. Eleonore odešla po záboru pohraničí do Brna, kde v srpnu 1939 zemřela. Je pochována na tamním židovském hřbitově. Na pomníku jsou připomenuti i zavraždění rodinní příslušníci: "In memoriam 34 členů rodiny a příbuzných umučených v nacistických koncentračních táborech".
Evženie Kramerová, roz. Weinigerová (2. 12. 1885 - 1942 Riga) byla dcerou Ignaze a Eleonore. V srpnu 1906 uzavřela sňatek s Josefem Kramerem (1867 - 1934). V dubnu 1918 se jim narodila dcera Ilka později provdaná za Waltra Samstaga. V únoru 1921 bydlela rodina na Husově ulici v domě číslo 46/5. Ten stál v místě, kde ústí komunikace od bytovek do ulice Husova. Evženia byla na podzim 1938 již vdovou. Její manžel Josef je pochován na miroslavském židovském hřbitově. Další osud Evženie je spojený s mladší svobodnou sestrou Malvínou.
Malvína Weinigerová (19. 2. 1888 Miroslav - 1942 Riga) byla rovněž dcerou Ignaze a Eleonore, s nimiž sdílela domácnost a povinnosti v obchodě. Je pravděpodobné, že po záboru pohraničí odešly Eleonore, Evženie a Malvína do Brna společně. Sestry byly v prosinci 1941 deportovány do Terezína a v lednu do Rigy. Obě zahynuly.
Richard Weiniger (14. 4. 1891 Miroslav - 1943 Osvětim) byl synem Ignaze a Eleonory. V únoru 1921 žil ve stejném domě jako rodiče se svojí první manželkou Irmou roz. Trebitschovou (1893 Zaječí - 1921). Ta však dva měsíce po sčítání zemřela a je pochována na miroslavském židovském hřbitově. Richardovou profesí byla stejně jako v případě otce řezničina.
Olga Weinigerová, roz. Vodáková (18. 11. 1899 Archlebov -1943 Osvětim) byla druhou manželkou Richarda. Sňatek uzavřeli v červnu 1922 v Brně.
Adolf Weiniger (23. 4. 1923 Brno - 1943 Osvětim) byl synem Richarda a Olgy. Rodina odešla po záboru pohraničí do Archlebova, odkud pocházela Olga. Deportováni byli v lednu 1943 z Uherského Hradiště do Terezína a vzápětí do Osvětimi. Všichni tři zahynuli.
Hermann Weiniger (1893 Miroslav - 1915 Mostyska, Ukrajina) byl synem Ignaze a Eleonory. S ohledem na data narození Richarda a Hermine se Hermann patrně narodil na začátku roku 1893. Přesné datum však neznáme. Za první světové války Hermann sloužil u 99. pěšího pluku (k. u. k. Infanterieregiment Nr. 99), který byl doplňován z okresu Znojmo. Padl na severní frontě, tedy ruském bojišti v květnu 1915 v obci Mostyska ve Lvovské oblasti. Hermann je připomenut s dalšími miroslavskými muži na pomníku padlých v první světové válce na miroslavském židovském hřbitově. Seznam obětí je uveden textem: "Synové naší obce, kteří padli za povinnost a čest ve světové válce 1914-18 a byli pohřbeni v cizí půdě" (Die im Weltkriege 1914-18 für Pflicht und Ehre gefallenen und in fremder Erde begrabenen Söhne unserer Gemeinde).
Hermine Weinigerová (1894 Miroslav - 1924) byla dcerou Iganze a Eleonory. V únoru 1921 žila s rodiči a sourozenci. Zemřela ve třiceti letech v říjnu 1924. Je pohřbená na miroslavském židovském hřbitově.
Arnošt Weiniger (1899 Miroslav - 1974) byl synem Ignaze a Eleonory. Stejně jako otec Ignaz a bratr Richard byl řezníkem a obchodníkem s dobytkem. Jeho žena Olga roz. Schemscheová byla římskokatolického vyznání. Manželé měli dvě děti. Během války žila rodina v Brně na ulici U sanatoria (Beim Sanatorium). Dnes se jedná o ulici Berkovu. Arnošt byl později internován v Praze na Hagiboru a v únoru 1945 deportován do Terezína. Válku přežil. Terezín opustil 11. května 1945.
Vzhledem k datu narození šesti uvedených sourozenců je možné předpokládat, že mezi Herminou a Arnoštem se narodilo sedmé dítě.
Odkazy
- Eleonore Weinigerová, roz. Pisková (10.3.1858 Veverská Bítýška - 16.8.1939 Brno) - ŽHB
- Evženie Kramerová, roz. Weinigerová (2.12.1885 - 1942 Riga) - ITI - PT
- Malvína Weinigerová (19.2.1888 Miroslav - 1942 Riga) - ITI - PT
- Richard Weiniger (14.4.1891 Miroslav - 1943 Osvětim) - ITI - PT
- Olga Weinigerová, roz. Vodáková (18.11.1899 Archlebov -1943 Osvětim) - ITI - PT
- Adolf Weiniger (23.4.1923 Brno - 1943 Osvětim) - ITI - PT
- Arnošt Weiniger (1899 Miroslav - 1974) - PT
- Transport K, 5. 12. 1941, Brno → Terezín, 1000 - ITI - YV
(Evženie Kramerová, Malvína Weinigerová) - Transport P, 15. 1. 1942, Terezín → Riga, 1000 - ITI - YV
(Evženie Kramerová, Malvína Weinigerová) - Transport Co, 27. 1. 1943, Uherský Brod → Terezín, 1000 - ITI - YV
(Richard Weiniger, Olga Weinigerová, Adolf Weiniger) - Transport Ct, 29. 1. 1943, Terezín → Osvětim, 1000 - ITI - YV
(Richard Weiniger, Olga Weinigerová, Adolf Weiniger) - Transport AE3, 11. 2. 1945, Praha → Terezín, 761 - ITI - YV
(Arnošt Weiniger)