Emilie Baderová

Podle sčítacích operátů žili v únoru 1921 manželé Max a Emma Baderovi se synem Hansem na Židovské ulici (Judengasse) v domě číslo 77, který stál v místech, kde je v současné době dopravní hřiště. Max (25. 1. 1878 - 21. 10. 1929) provozoval kavárnu. Po matce Paulině (1840 - 28. 6. 1918) byl vnukem Rafaela Königa. Max, jeho matka Paulina i otec Jakob Bader (1844  - 30. 3. 1918) jsou pohřbeni na miroslavském židovském hřbitově.

Emma (14. 9. 1890 Velký Ježov - 1943 Osvětim), rozená Poláčková pocházela z Pacova v dnešním okrese Pelhřimov. Jejich synu Hansovi (2. 7. 1914 Brno - 2002) bylo v době sčítání 6 let. V domácnosti žila i služka Anna Dobešová (1896) české národnosti a římskokatolického vyznání, narozená v Trstěnicích (Stiegnitz), do roku 1925 nazývaných Křtěnice.

Po zabrání pohraničí odešli Emma a Hans k příbuzným do Pacova, kde Hans pomáhal v obchodě svého strýce Ludwiga Poláčka (9. 3. 1894 Velký Ježov - 11. 12. 1940 Dachau). Ten byl v roce 1940, stejně jako další pacovský strýc Hanse Badera Emil Lederer (31. 7. 1886 Buřenice - 23. 3. 1942 Buchenwald ), zatčen a držen v tzv. ochranné vazbě (Schutzhaft) v koncentračním táboře Dachau.

V listopadu 1942 byli Hans, Emma a řada dalších pacovských příbuzných zařazeni do transportu Cb z Tábora do Terezína. Tam Hans poznal svoji první manželku Inge Dorotu Markusovou z Brna (25. 1. 1925 - 1945). Sňatek uzavřeli v terezínském ghettu.

V září 1943 byly Emma Baderová i Elsa Markusová (17. 9. 1898 - 1943 Osvětim), matka Inge, zařazeny do transportů Dl a Dm z Terezína do Osvětimy. Obě se staly obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince, kdy bylo během jediné noci zavražděno 3 800 převážně českých a moravských Židů. Na památku těchto obětí je tato událost připomínána 9. března jako významný den České republiky.

Hans a Inge následovali své matky do Osvětimi v prosinci 1943. Je pravděpodobné, že se tam s nimi i setkali. Měli více štěstí a válku přežili.

Hans byl v červenci 1944 deportován transportem tisíce vězňů z vyhlazovacícho tábora Osvětim do Schwarzheide u Drážďan. Vězňové zde měli obnovit bombardováním zničenou továrnu Schwarzheider Brabag.

Zcela zubožení Hans a Inge se míru dočkali v dubnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen osvobozeném britskou armádou. Záhy využili nabídky k léčení ve Švédsku. Zdraví Inge bylo však natolik podlomené válečnými útrapami, že v září 1945 v pouhých dvaceti letech zemřela.

Hans Bader na přelomu let 1994 a 1995 kontaktoval městský úřad v Miroslavi. Do města, odkud pocházel, zaslal své paměti a pozdrav. Tento materiál byl během roku 1995 v Miroslavském zpravodaji publikován.

Paměti Hanse, resp. Hanuše Badera vyšly i knižně. Nejprve v roce 1977 ve Švédsku a v roce 2018 i česky pod názvem Přežil jsem to v nakladatelství XYZ. Kniha je z původního znění v němčině velmi dobře přeložena. Rozhodně je možné ji vřele doporučit k přečtení.

Odkazy

• Emilie Baderová, roz. Poláčková (14. 9. 1890 Velký Ježov - 1943 Osvětim) - ITI - PT
  
• Hanuš Bader (2. 7. 1914 Brno - 2002) - PT
  
• Ludwig Poláček (9. 3. 1894 Velký Ježov - 11. 12. 1940 Dachau) - PT -PT
  
• Emil Lederer (31. 7. 1886 Buřenice - 23. 3. 1942 Buchenwald)- PT - PT
  
• Inge Dorota Markusová (25. 1. 1925 - 1945) - ITI - PT
• Elsa Markusová (17. 9. 1898 - 1943 Osvětim) - ITI - PT
• Židovská obec 77 - SL1921
  
• Transport G, 2. 12. 1941, Brno → Terezín, 1001 - ITI - YV (Elsa Markusová, Inge Dorota Markusová)
• Transport Cb, 16. 11. 1942, Tábor → Terezín, 619 - ITI - YV (Emilie Baderová, Hanuš Bader)
• Transport Dl, 6. 9. 1943, Terezín → Osvětim, 2484 - ITI - YV (Emilie Baderová)
• Transport Dm, 6. 9. 1943, Terezín → Osvětim, 2451 - ITI - YV (Elsa Markusová)
• Transport Dr, 15. 12. 1943, Terezín → Osvětim, 2519 - ITI - YV (Hanuš Bader, Inge Dorata Markusová)